pokud chceš s SBénčit napišSEM
Mám novou zálibu-focení. A od teď bych se tady na blogu věnovala právě tomu. Začínám a budu ráda pokud mi do komentářů napíšete různé názory a připomínky. A byla bych moc vděčná tomu, kdo by mi pomohl s úpravou fotek v
Photoshopu. Taky sháním růzhnou inspiraci fotek, které jsou na nějaké téma. Pokud nějaké fotky máte a nevadilo by vám se o tom se mnou podělit, posílejte je na mail: betynka1993@seznam.cz, předmě: fotky na téma. Postupem času bych chtěla také zavést různé soutěže,co se focení týče, ale odměnu ještě promyslím, ale nejspíš odměna by byla formou fotky.

Kradu,protože musím

1. června 2009 v 18:29 |  DÍVKA

Tvůj příběh: KRADU, protože musím!



Ne snad proto, že bych neměla na to koupit si tričko nebo lak na nehty, to ne. Já kromě oblečení beru klidně pánské toaletky, šroubky, nůžky... Prostě cokoliv. Ten pocit těsně po "tom" je pro mě jako droga.
Úplně přesně si vybavuju ten den, kdy to začalo," vypráví Klára, 16. "Byla jsem zkoušená z dějáku a dostala jsem kouli. Už druhou. Věděla jsem, že naši budou děsně vyvádět - jsou dost přísní a pořád mi předhazují, že nechápou, po kom můžu být tak zabedněná. Místo domů jsem teda jela do města, cournout se po obchodech. Pamatuju si, jak jsem stála v papírnictví, koukala na všechny ty barevné bloky a tužky a najednou jsem dostala strašnou chuť něco z toho šlohnout. Ukradla jsem blok, dřevěný stojánek na lepicí papírky a těsně u pokladny ještě tužku. Úplný blbosti. Ale když jsem vyšla bez povšimnutí ven, zaplavil mě takový pocit uspokojení, že se stres ze školy úplně rozplynul.

Začalo to jako super adrenalin

Nebylo to o tom, že bych ty věci potřebovala nebo že bych neměla prachy na to si je koupit. Šlo spíš o to samotné kradení, byl to super adrenalin. A když jsem ten večer přišla domů, ani jsem si ten stojánek nevystavila na stole a blok jsem nikdy neotevřela. Nerozbalené jsem je hodila dolů do skříně - a tam i zůstaly. Ale na ten pocit, když jsem ty věci šoupla do tašky nebo do rukávu - na ten se nedalo zapomenout. Před spaním jsem si řekla, že druhý den to musím zkusit znova. A tak se ten kolotoč pěkně rychle rozjel. Nakonec to ale muselo prasknout. A taky to prasklo.

Sběratelská vášeň

Naši bohužel začali být ostražitější a jednou mě po příchodu domů máma zfackovala - prý co to mám v pokoji. Do mého pokoje vůbec nechodili, zamykala jsem se, ale vylomili dveře a našli tam moje nakradené poklady. Nejspíš se báli, že fetuju nebo tak něco, ale tohle určitě nečekali. Když jsem se na to dívala jejich očima, muselo to vypadat fakt děsivě. Skříně přetékaly oblečením, šperkama a botama, všude se válely nakradené knížky, cédéčka a naprosto nesmyslné cetky. Měla jsem tam třeba spoustu triček velikosti XS i XXL, šílené šaty jak pro naší babi, knížky pro zahrádkáře, asi osm fénů... V té době to se mnou šlo z kopce, začala jsem krást věci i kamarádkám, lidem ve škole, kradla jsem na návštěvě u stejdy... Naši mě okamžitě hodili do auta a odvezli na psychiatrii. Musela jsem začít chodit na terapie a přiznat si, že jsem nemocná. Zlepšuje se to, ale jen hodně pozvolna.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *MIss.Thin* *MIss.Thin* | Web | 1. června 2009 v 18:31 | Reagovat

ty tak ráda strawberry?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama